Počasí

Počasí Sazovice - Slunečno.cz
Drobečková navigace

Obec Sazovice > Kultura > Historie

Historie

Vznik obce a jejího jména

Dle kronikáře Vojtěcha Velíska vznikla osada někdy v 11.stol. ze dvou rybářských chat nalézajících se na hrázích čtyř rybníků přibližně v místě bývalého domu č.p.1 (Zahrázovo) za dnešním obecním úřadem a domu č.p.44 při cestě k Machové. V obou chatách byly usazeny rody Šestáků, které však do roku 1965 vymřely a zůstali jen vzdálení příbuzní.

Historický vývoj obce

Sazovice patří mezi nejstarší obce zlínského kraje. Písemně se poprvé připomínají v roce 1362, záznam se týká drobného šlechtice Wznatky in Sazowitz, který zde sídlil a měl tu nějaký majetek, avšak vesnice mu nepatřila. Existence obce lze předpokládat od osobního jména Saza (zřejmě podle barvy vlasů, šlo tedy o ves lidí Sazových).

O bohaté minulosti obce svědčí archeologické nálezy pohřebišť, předmětů a zbraní, pocházející již z období neolitu, mladší doby kamenné, z 5. Tisíciletí př.n.l. nalezené u trati Vrbůvky, Díly a Hony; z doby bronzové (1.500 let př.n.l.) v tratích Lazy, Hony a Díly; z doby železné i obdob slovanského z 8.stol.n.l..

Díky blízkosti sídlu panovníků Velkomoravské říše kraj zasahován všemi změnami a děním v této říši. V letech 863 – 885 přijal tedy také křesťanství přímo od slovanských věrozvěstů Konstantina a Metoděje.

Sazovice náležely k majetku mocného rodu Šternberků, majitelů holešovského a količínského panství, z nichž Jan prodává Sazovice roku 1373 Bohuškovi ze Sazovic. Ten vesnici ale již v roce 1376 prodal zpět Albrechtovi a Petrovi ze Šternberků, kteří ji připojili ke svému količínskému panství. V roce 1397 připadly Sazovice Zdeňkovi V. Ze Šternberků, majiteli lukovsko-zlínského komplexu.
V okolí Sazovic zaniká řada vesnic (Bunějov, Kračenovice, Kozinec).

 Roku 1437 jsou Sazovice prodány lukovskými bratry Jiříkem a Lackem ze Šternberků bohaté měšťance Anně, vdově po Matoušovi Napajedelském. Poté vlastní Sazovice hradišťský měšťan Mikuš a po jeho smrti je ves prodána roku 1447 Petru Stojanovi z Přestavlk. Kolem roku 1500 prodává jeho syn Václav Stojan z Věžek vesnici vladykovi Ctiborovi z Dobrčic. Ctibor byl dosti zámožný, a když ještě zdědil majetek po bratru Vítkovi, držel poblíž Přerova celou skupinu vesnic. Ze svého sídla v Říkovicích dohlíží pak i na správu Sazovic. Po jeho smrti v roce 1517 přechází majetek na jeho syny. Roku 1545 prodává jeden z nich, Vítek z Dobrčic, odlehlé Sazovice Václavu Tetaurovi z Tetova, který tak mohl přikoupenou vesnici připojit ke svému malenovickému panství.

K panství malenovickému patří vesnice do roku 1570, poté přináleží ke statku otrokovickému a spolu s ním se roku 1649 dostává k Napajedlům (v roce 1647 bylo otrokovické panství prodáno Kryštofem Podštatským ta 34.000 zlatých pánům z Rotalu, majitelům napajedelského panství).

Po třicetileté válce a následných tureckých vpádech zůstalo mnoho gruntů opuštěno, a proto páni z Rotalu povolávali do svých dědin nové rody, hlavně ze Slezska.

Další záznam o obci pochází z roku 1676. V této době se provádí obcí Otrokovice, Kvítkovice a Sazovice, sužování nadměrnou robotou, obracejí na svého pána se žádostí o snížení každodenní roboty na tři dny v týdnu. Za to slibují svědomité vykonávání roboty a osídlení pustých gruntů. Jejich žádosti je vyhověno červencovým dekretem Julia z Rotalu.

V roce 1715 bylo v panství napajedelském provedeno sčítání obyvatelstva. Purkmistr Eliáš Bedroš uvádí ve svých záznamech o obci Sazovice : 41 hospodářů a hospodyň, 44 synů, 25 dcer, 14 pacholků, 9 dívek, 23 hoferů, 5 synů hoferů a 5 dcer hoferů. Celkem tedy 166 obyvatel.

V roce 1780 byla v Sazovicích, obci bez kostela, vystavěna zvonice.

V roce 1831 vypukl v mysločovské farnosti cholerový mor. Na tuto epidemii vymřely často i celé rodiny.

Rok 1848 byl rokem zrušení roboty. Obce dostávají přiděleny katastry a zemědělci se stávají právními vlastníky půdy. Vedle usedlých sedláků vzniká i vrstva drobných domkařů, kteří koupí získávají část půdy. Vlastnické změny i celkové uvolnění vedly k rozrůstání obce a k celkovému rozkvětu. Tento růst však měl za následek nedostatek půdy, protože při rozparcelování panských statků se sazovický katastr nezvětšil, naopak vzhledem k poloze (obec ležela na hranici tří panství) zde docházelo k různým směnám pozemků mezi vrchností. Původní katastr Sazovic byl větší a sahal až po Skály. V této době měly Sazovice svého posledního rychtáře Václava Ulmana, fojtství se nacházelo v usedlosti č.p. 37. Nastoupila obecní samospráva volená podle velikosti majetku. Hlavou obce bal starosta, který měl po ruce tři radní.

V roce 1854 tvořilo podle dokladovaného zápisu 28 usedlostí:

Č.p.   Jméno               Č.p.    Jméno                   Č.p       Jméno 
1   Šesták Antonín     11     Šesták František    34   Šesták Martin 
2   Palka František    12     Šesták Jan              35   Velísek Ignác 
3   Ulman Josef         13     Velísek Pavel          36   Palka František 
4   Velísek Josef        14     Krystynek Josef      37   Ulman Václav 
5   Ulman Antonín     28     Gajzler Filip             38   Konečný Josef 
6   Žák Antonín           29     Gazdík Anton          39   Vlček Václav 
7   Krutil Jan               30      Hradil Josef           40   Mlynář Škorpil 
8   Ženatík Jan           31      Velísek Josef         44   Šesták Josef 
9   Mrázek Josef        32       Nečekal Antonín   
10   Velísek Josef     33       Ryška Antonín   


Příjmení vyskytující se v tomto zápise existují v Sazovicích do dnešní doby a některá jsou velmi četná. V době války Rakousko-Uherska s Pruskem v roce 1866 prošly také Sazovicemi prušácké oddíly, které přinesly kraji nejen zkázu, ale také další z epidemií cholery. Celkový rozvoj obce byl pozvolný. Sazovice nebyly nikdy velkou vesnicí, obyvatelstvo se orientovalo především na zemědělství. Značnou změnu v zaměstnanosti znamenal až rozvoj Baťových závodů na konci 19. A poč. 20. Století, kde vznikala nová pracovní místa.

 V letech 1901 a 1902 způsobily velké škody v obci požáry, proto byl v roce 1903 založen místní dobrovolný hasičský sbor. V roce 1904 vzniká spořitelní a záložní spolek. Roku 1907 byla postavena hasičská zbrojnice, ve které byla umístěna úřadovna spořitelního a záložního spolku a obecní úřadovna. Za domky č.p. 83 a 85 stávala cihelna, která byla zrušena v roce 1912 a scelováním pozemků v roce 1920 byly přeměněna na zahrady.

 Období I.světové války 1914 – 1918 bylo z obce odvedeno do rakouské armády celkem 102 mužů. Obec musela rovněž hned v roce 1914 odvést armádě čtyři vozy s kompletním vybavením. Povinné dodávky dobytka a obilí a rekvírování koní trvá pak po celou dobu války. Od roku 1915 je stále větší nedostatek potravin a zvyšuje se dezerce. V roce 1918 se i v okolí Sazovic tvoří tzv. “zelené kádry”. I.světová válka si vyžádala z řad sazovských občanů 12 obětí. První z nich byl dr.František Velísek, profesor české vysoké školy v Praze, který padl roku 1914 v bitvě u Lvova.

 Jména dalších obětí I.svět. války:

 Bakala Jan  Nečekal František  Šesták Václav
 Doležel Dominik  Pospíšil Josef st.  Šesták Vincenc
 Doležel František   Pospíšil Josef ml.  Vlček Stanislav
 Konečný Antonín  Ryška Vladimír 


 Do zajetí padlo 8 mužů, z nichž bylo 5 legionářů, kteří se zúčastnili bojů v ruské legii (Rudolf Papežík, Václav Hamrla, Stanislav Konečný) a v italské legii (pplk.Bohumil Tetour, Prokop Buchta).

 První volby do obecního zastupitelstva po vzniku samostatné Československé republiky se v obci konaly v roce 1919. V této době existují v obci tři politické strany : sociálně demokratická, agrární strana Domovina a strana lidová. Prvním starostou zvolen František Žák č.p.85.

 V roce 1920 proběhlo scelování pozemků, připravované už od roku 1906, které přineslo obci velký užitek. Odvodnění pozemků, použití různých hospodářských strojů, zřízení nových polních cest a příkopů vedlo ke zvýšení hospodářských výnosů až o 30%.

 V roce 1921 byla zahájena regulace potoka Židelná, který v předchozích letech několikrát způsobil silné záplavy.

 Po pozemkové reformě v roce 1924 získaly Sazovice některé nové pozemky, patřící dříve bývalému panství napajedelskému a malenovskému.

 V roce 1929 byla obec elektrifikována a byl zde zřízen telefon.

 V roce 1931 kandidují ve volbách do obecního zastupitelstva strana agrární, strana lidová a nepolitická strana občanská. Starostou je zvolen Vojtěch Velísek, který je opětovně zvolen i v dalších volbách v roce 1937.

 Roku 1932 byla vybudována kanalizace, v roce 1937 byla zřízena zpevněná bezprašná vozovka. Ve stejném roce, 29.prosince 1937, byl založen Spolek sv.Václava pro postavení kaple v obci.

 Při zářijové mobilizaci 1938 bylo k obraně vlasti povoláno 48 mužů ze Sazovic, obec dodala armádě 23 koní. V tomto roce vzniká i v Sazovicích Národní jednota, usilující ubránit republiku společnými silami bez rozdílů v politické příslušnosti.Obec je německými vojsky obsazena hned v první den okupace, 15.března 1939. Občanům je nařízeno odevzdat zbraně a poslouchat rozkazy německého velení. Za okupace je Národní jednota zrušena a ustanoveno Národní souručenství, které má v její činnosti pokračovat. V obci po celou dobu války není zřízen žádný fašistický spolek. Během války byla obec zatěžována stále většími zemědělskými dodávkami. V roce 1941 byla provedena v celé obci prohlídka zaměřená na odhalení tajných zásob, při níž byla řada občanů zavřena a potrestána několikaměsíčním vězením. Nedostatek potravin zvyšuje i krupobití, které v roce 1943 ničí 30% úrody. Kvete černý trh s potravinami. Za celou dobu okupace do říše totálně nasazeno pouze sedm občanů ze Sazovic, ostatním se přičiněním starosty podařilo této povinnosti vyhnout.

 V roce 1942 vzniká na Zlínsku ilegální skupina řízená Okresním úřadem Zlín a vojáky bývalé čs. Armády. Jejím posláním je opatřování zbraní, šíření zahraničních zpráv, příprava odboje. V roce 1943 seskakují na území Sazovic a Hostišové první ruští parašutisté, jejichž prostřednictvím navazují obecní funkcionáři styk s partizánskou skupinou Jana Žižky, která operovala v prostoru Malenovic, Zlína a Vizovic. Na jaře 1945 vzniká desetičlenná partyzánská četa přímo v obci. Jejími členy byli : Kochaníček J., Miklík J., Miklík V., Pálka S., Doležel D., Bartík V., Velísek J., Žák A.. Nečekal A. a Velísek V. byli určeni jako spojka s aktivními oddíly. Dne 17. dubna 1945 odcházejí někteří jeho členové do oddílu majora Murzina ve Vizovských horách a účastní se bojů až do osvobození. 30. dubna 1945 zasahuje do bojů i zbytek partyzánské skupiny, jejíž členové s sebou odvážejí také zbraně a náboje ukrytá po celou válku u starosty. Sazovice jsou osvobozeny po celonočním těžkém boji 3. Května 1945 rumunskou armádou. Při těchto bojích padlo v katastru obce 64 rumunských vojáků.

 Dne 6. května 1945 je v obci ustaven první národní výbor. Jeho složení se několikrát změnilo, nakonec v něm jsou zastoupeny pouze komunistická a lidová strana. Po obnovení dalších politických stran (Čs. Strana sociálně demokratická, Národně socialistická strana) je vytvořen nový národní výbor, v němž již jsou zastoupeny všechny politické subjekty v obci. Na podzim roku 1945 odchází 72 občanů Sazovic do vysídleného pohraničí. V Sazovicích probíhá poválečná obnova, především oprava těžce poškozené školy, domů a komunikací. V roce 1947 je znovu vystavěna zvonice na místě původní, která byla válkou poškozena natolik, že se v roce 1947 sesunula.

 Od roku 1948 bylo uskutečněno několik akcí pro zkrášlení obce. Bylo postaveno 32 nových domů, 60 domů bylo adaptováno a renovováno. V místní škole byla provedena přístavba lidové knihovny. Byly opraveny cesty na Bědachově, Bařině, Vývozku a za humny, dále byla provedena generální oprava celé energetické sítě. Svépomocí občanů v Akci “Z” byla v roce 1979 postavena nová budova obchodu se smíšeným zbožím a pohostinství, slavnostně otevřená 18. ledna 1980.

Zemědělství

Po dlouhou dobu si vesnice udržela zemědělský charakter, ještě v roce 1960 byla téměř polovina obyvatel odkázána na zemědělství. V roce 1920 proběhlo scelení půdy, které významně přispělo k rozvoji zemědělské výroby v obci (pozemková kniha je vedena od roku 1782). Roku 1924 poskytla pozemková reforma 38-mi zájemcům o půdu 30 ha, tzn. V průměru 0,38 ha na 1 obyvatele.

 V roce 1956 bylo ustaveno JZD, o rok později postaven první kravín. Od 1.1.1972 sloučeno s JZD Haná v Mysločovicích a od 1.1.1980 jako součást JZD Gottwaldov, jež bylo v roce 1990 přejmenováno na ZD Zlín se sídlem v Tečovicích.

Správní vývoj obce

V letech 1850 – 1923 patřila obec do soudního okresu Napajedla. Po zahájení činnosti soudního okresu Zlín byla do něj začleněna v letech 1923 – 1949. V letech 1850 – 1855 byla pod politickým okresem Holešov, 1855 – 1868 byla obec správně podřízena politickému okresu Napajedla. Součástí politického okresu Uherské Hradiště byla do roku 1935. Po zřízení okresu Zlín v roce 1935 se stala jeho součástí do roku 1949. V letech 1949 – 1954 spadaly Sazovice pod Jednotný národní výbor Gottwaldov, 1954 – 1960 pod Okresní národní výbor Gottwaldov – venkov. Dále pod ONV Gottwaldov.

 V roce 1954 byl v obci ustaven místní národní výbor (MNV). Dne 14.12.1979 proběhlo zasedání MNV všech obcí a od 1.1.1980 se po vzájemné dohodě sloučily obce Mysločovice, Machová, Hostišová s Sazovice pod společný MNV Mysločovice. V tomto období byl v obci vybudován vodovod, sportovní areál, stavební dvůr, byly opraveny místní komunikace a chodníky.

 Od 24.11.1990 má obec samostatný obecní úřad.

Posloupnost vedoucích obce:
Poslední rychtář (fojt) do úplného zrušení roboty v roce 1848 byl Václav Ulman.

Vedoucí obce před vznikem Československé republiky:

    Jméno                          Jméno                                 Rok
1  Václav Ulman         5   Šesták Štěpán 
2  Ryška Jan               6   Velísek Josef do roku     1906
3  Velísek František   7  Linhart Jan                        1906 – 1912 
4  Novák František     8  Šesták František              1912 – 1918

 Po vzniku Československé republiky starostové obecní samosprávy:

      Jméno                Rok                        Jméno                Rok
1  Žák František     1919 – 1931    2  Velísek Vojtěch 1931 – 1945 

 Po II. světové válce předsedové národního výboru:

     Jméno                      Rok                         Jméno                     Rok
1  Emmer Vincenc     jeden den          5   Foukal Julius         1957 – 1960
2  Bakala Ignác          1945 –1948       6  Miklík Václav           1960 – 1964 
3  Hrabal Josef          1948 – 1952       7  Bakala Jaroslav    1964 – 1979 
4  Kopeček Ladislav 1952 – 1957       8  Miklík Pavel            1980 – 1990


 Předseda občanského výboru v letech 1980 – 1990 Bakala Jaroslav.

 Po “sametové” revoluci 1989 starostové  obce: 

     Jméno                                    Rok    
1  Ing. Velísek Jaroslav          1990 – 1994 
2  Gaislerová Marie                 1994 – 1995
3  Jarošová Marie                    1995 – 2002  
4  Janoch Marian                     2002 -  2006                

Růst počtu obyvatel

Náboženská a kulturní historie obce

První místní obyvatelé byli ještě pohané, o čemž svědčí dvě archeologická naleziště v okolí Sazovic, pocházejí patrně z 15. Století před n.l. Počátky křesťanství připomínají kamenné kříže, nacházející se u nedalekých obcí Martinice a Fryšták. Ve 14. Století patřily Sazovice k farnosti mysločovské. V době reformace v roce 1580 i sem proniká uteranismus zastoupený bratrským pastorem Jakebem Delfínem, který působil ve farnosti Tečovské. Matrika obce byla započata v roce 1661 a je uložena v archívu v Uherském Hradišti. V době násilné rekatolizace bylo obnoveno katolické náboženství i ve zdejším kraji. Sazovice byly připojeny k farnosti mysločovské, kde byl v roce 1752 hrabaty z Rotalu vybudován nový barokní kostel. K této farnosti patří obec dodnes. Patronem obce je sv. Václav.

Škola v Sazovicích

Byla vybudována v roce 1873. Do té doby navštěvovaly děti školu v Mysločovicích, o níž existuje záznam již v roce 1672. Kdy školu navštěvovali žáci z okolních obcí Míškovice, Lechotice, Machová, Sazovice a Hostišová. Prvním učitelem byl Kesler, který vyučoval první rok, než byla postavena škola u Dřímalů. Druhým učitelem byl Bartoloměj Klemeš, který působil v obci do roku 1905, třetím byl Cyril Tetour, působící do roku 1925. Řídící učitel Karel Sulek nastupuje v roce 1926. Škola, zpočátku jednotřídní, byla v roce 1899 přestavěna na dvojtřídní. Na konci II.svět. války, v době, kdy šla obcí fronta, byla budova školy značně poškozena. Její oprava byla financována ze sbírek místních občanů.

Nářečí

Nářečně patří Sazovice do smíšené oblasti, ležící na rozhraní tří regionů – Hané, Slovácka a Valašska. Svědčí o tom i hraniční kámen zvaný “Troják” ležící v katastru obce, který tyto oblasti už od nepaměti vymezuje.

Kroj

Kroj který byl v Sazovicích nošen zhruba do poloviny minulého století, patřil k typu kroje hanáckého. Muži nosili červené koženky, modrou vestu se světlými knoflíky, zelenou blůzu zvanou lajdík a v zimě těžký vlněný plášť barvy bílé, zvaný halena. Na hlavě nosili v létě široký klobouk s červenou pentlí, v zimě černou beranici. Na nohou vysoké boty krabačky. V létě pracovali v konopné košili a konopných kalhotách dole vroubených třepením. Ženy nosily pletené rukávce se širokým obojkem s baňatými rukávy, bohatě natočené tzv. kulmem. Brokátová nebo červená vesta zvaná frydka, bílé suknice bohatě skládané délky málo pod kolena. Opásané šátkem “lipšťákem” zavázaným umělecky do týla. Na nohou bílé punčochy a do půl lýtek měkké boty. V zimě nosily kožíšek obyčejně hnědý, lemovaný černým baránkem. Provdané ženy nosily pod šátkem bílý čepec.

 Také zvyky, z nichž se některé udržují dodnes (“vodění medvěda” – masopust, hanácké právo, hanácká svatba, obchůzka s májkem – vítání jara), se kloní k hanáckému zvykosloví.

 Rovněž architektura byla v obci typická hanácká. Usedlosti většinou těsně sousedily po obou stranách, střechy stavení byly značně vysoké, poněvadž půdy plnily funkci sýpek, kde větrání zajišťovala malá okénka pod okrajem střechy. Dveře domů obvykle bohatě vyřezávané byly chráněny přístavkem zvaným “žúdro”, nad níž stávala soška Panny Marie či jiného svatého.

 Do vzhledu obce typicky zapadal vodní mlýn, který byl majetkem napajedelského panství a nacházel se na místě dnešního domu č.p. 163. Prvními majiteli po panském vlastnictví byl rod Škorpilů,pak následovali Svobodovi a v 19.stol. rod Václava Čápa až do roku 1911. Pak přešel mlýn do vlastnictví Rudolfa Miklíka. Po II. Světové válce byl mlýnský náhon zrušen.

Pomístní názvy
 Do roku 1771 bylo nařízeno sčítání domů a označení popisnými čísly. Udržely se také přístavky k rodným jménům, např. U Cviků, na Rohu, u Dvoráčků, Jedličků, Zahrázů, na Pastvisku apod. Pojmenovány byly také jednotlivé části obce, řada z nich se v původní či částečné změněné podobě dochovala dodnes, např. Na Bařině, Bědachově, v Chalůpkách, na Padělkách, na Pastvisku. Tratě polí pojmenovány podle jejich částí: Hony, Dílce, Vyšovy, Bařiny, Bařinky, Bukovina, Podbukoviní, Honce, Rokytí, Nivy, Padělky, Za Svodnicí, Díly, Lázy, Pastviska, Rybníky, Loučky, Pláňava, Kopce, Vinohrádky apod.  

Použitá literatura

Autor  :                                  Název :
kol. Autorů Zlínsko,            Vlastivěda moravská, Muzejní a vlastivědná společnost
Pokluda, Z.                          Tvrze na Zlínsku
---                                          Zlínsko od minulosti k současnosti
 Drábek, J.                           Dějiny městečka Fryštáku, 1915
 Tesař, P.                             Archiv Skopalíkův v Záhlinicích, 1923
 Velísek, V.                          Rukopisné zpracování historie obce

Vyhledat v textu

23. 8. Sandra

Zítra: Bartoloměj

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
31 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3